Jak  přirozeně podpořit rozvoj fantazie u dětí?

Jak přirozeně podpořit rozvoj fantazie u dětí?

Budete se možná divit, ale svým vlastním výchovným přístupem. Proto, aby se dítě nebálo a nepochybovalo o svých schopnostech, možnostech a dovednostech je velmi důležité , jak se cítí ve vztahu k okolí.

„Bude li mít dítě podporující, láskyplné a podnětné prostředí bez : „nedělej to , nelez tam, ať se neušpiníš, ať nespadneš, ať se nezraníš….“, pak se nebude bát projevit svůj vnitřní svět i navenek, naučí se být bezprostřední, soustředění, naučí se zdravé komunikaci, sociální interakci, rozvine se motoricky, sebeobslužně, tělesně i duševně….zkrátka všestranně.“ Ivana Vlková, Předškolnipřipravka.cz

Dejte mu zajímavé podněty

Dítě přirozeně objevuje, zkouší nové, jde si tzv. za hranice běžných činností vždy, když dostane zajímavé podněty. Ptáte se jaké a kde je vzít??? Jednoduchá odpověď.:-)

  • Vlastní vzor a vaše kreativita je tím nejlepším začátkem – dítě vás napodobuje ve všem, buďte tedy inspirativní. Zaujměte jeho pozornost všemi smysly , motorikou, pohybem, tancem, hudbou, chutí, řečí, zpěvem…
  • Tvořte spolu s dětmi na veliké plochy papíru, kartonu, pomocí spojovacího materiálu vytvoříte neskutečné stavby, které můžete dotvořit prstovými či jinými barvami. Děti milují bunkry, úkryty, koráby, pirátské lodě. Postavte je!
  • Děti milují hry „na něco“ – imaginace – nabídněte jim různé materiály, z nichž se dají vytvořit převleky a zkoušet si běžné životní situace…záclony, látky, boa, čepice, korunky pro princezny, paruky z vlny, provázky, pásky, opasky, korále, náramky, svatební kytice, zástěrky … Ale i krabičky, kamínky, papírky, vatičky, špejle, těstoviny či lepidlo.
  • Vytvořte dětem těsto, aby kromě motoriky zapojily i smysly …slané těsto, linecké, ale třeba i domácí. Recept na domácí plastelínu najdete zde. Nebojte se kromě barev do plastelíny přidat i vůně – nastrouhejte do ní třeba citronovou kůru.
  • Přeskupujte předměty různých velikostí, tvarů, barev, stavte lego a jiné stavebnice, používejte jejich části i k jiným pokusům třeba s vodou, nebo je strkejte do lahví, krabiček,mističek.
  • Vymýšlejte pro děti příběhy…bláznivé, poutavé, radostné, čtěte, buďte pro ně přítomní!!!

Děti, které aktivně rozvíjejí svojí fantazii jsou v budoucím životě úspěšnější, komunikativnější, schopné vlastních řešení, kreativity, houževnatosti, nevzdávají se, mají život pestřejší, veselejší a barevnější.

Příběhy rozvíjejí mozek i duši

Příběhy rozvíjejí mozek i duši

Ten věčný, místy až sisyfovský zápas o to, kdo z nás dvou zvítězí – na jedné straně já, unavený, víčka ztěžklá únavou, na druhé straně bojovník plný sil a elánu. Kolikrát jsem už řekl sám sobě, abych to vzdal a boj odložil na druhý den, ale moje zvědavost, můj chtíč mě vždycky ovládnou. Abych dočetl odstavec, abych dočetl stránku, abych dočetl kapitolu.

Jako dítě jsem dokázal strávit enormní množství času nad knihami. Ne vždycky se mi hodily ke studiu ve škole, ale každá jedna mi přinesla něco ze svého malého universa. Mohl jsem s nimi cestovat do vzdálených vesmírů, putovat s elfy a obry, objevovat skrytá místa nebo jen získávat podněty k zamyšlení.

Dnes ke knihám uléhám už jen sporadicky. Staly se mými průvodci na cestě k lepšímu vzdělání a ke sdílení moudrosti, ale málokdy podněcují moji vlastní fantazii při stavění mrakodrapů od základů, jen zřídka mi umožní přemýšlet nad tváří mého hrdiny. Málokdy teď zažívám ten zvláštní a smutný pocit, když se na konci knihy musím loučit se svými hrdiny, protože víc stránek tam už prostě není.

Číst, ne jen dekódovat

Příznivý význam čtení si uvědomuje asi každý rodič, ale konečně máme i výsledky výzkumného bádání. Psychologové Raymond Mar z York University v Kanadě a Keith Oatley z University of Toronto přinesli výsledky studií z let 2006 a 2009. Zjistili, že lidé, kteří často čtou fiktivní příběhy, se zdají být lepšími v chápání druhých lidí, v empatii k nim a lépe se dokážou vžít do jejich pohledu na svět.

Hluboké čtení, které je ochráněno od rozptylování (třeba reklamou nebo odkazy v textu) a naladěno na jemné nuance jazyka, můžeme přirovnat ke stavu hypnotického transu.

Další studie z roku 2010 přesunula střed zájmu na období dětství a prokázala, že čím víc příběhů děti přečetly, tím pronikavější byla jejich schopnost přisuzovat druhým lidem nějaký mentální stav. Dětem se tedy díky čtení zlepšily mentální modely záměrů jiných lidí.

Nedávný výzkum odhalil, že „hluboké čtení“ (deep reading) – pomalé, pohlcující, bohaté na smyslové detaily a komplexní v emocích – je výrazně odlišný zážitek od pouhého dekódování slov, které nastává při běžném čtení například na internetu.

Studie se zabývaly tím, jaký vliv má na čtenáře literatura bohatá na krásný jazyk, literatura, která rozvíjí naši fantazii, literatura, která nás dojímá a podněcuje naše emoce, protože brnká na naše zkušenosti a prožitky. Co se tedy s námi při takovém čtení děje?

  • Při hlubokém čtení a ponoření se do příběhu náš mozek zpracovává na detaily bohatý jazyk plný narážek, odkazů a metafor.
  • Tvoří se přitom mentální reprezentace, které zpracovávají stejné oblasti v mozku jako v případě, že se jedná o scény z reálného života.
  • Dalším nástrojem literatury, jak cvičit mozek, jsou emocionální stavy a morální dilemata.

Pojďme se ztratit v knize

Victor Nell ve své knize Ztraceni v knihách přirovnává hluboké čtení, které je ochráněno od rozptylování (třeba reklamou nebo odkazy v textu) a naladěno na jemné nuance jazyka, ke stavu podobnému hypnotickému transu. Nell zjistil, že čtenáři, kteří si knihu užívají, paradoxně ve svém čtení zpomalí.

Pro mě osobně je to celkem jasná zpráva – vedle odborného textu je třeba najít si čas na to, abych zpomalil a pomalu i četl.

Kombinace rychlého dekódování slov a pomalého pokroku, beze spěchu, dává čtenářům čas nejen obohatit svůj svět novými „zážitky“, ale zároveň jim dává možnost reflexe čteného s vlastními vzpomínkami či názory. Dává jim tak prostor, kde se vytváří vztah s postavami knihy, s příběhy, které vypráví, ale i s osobou autora, který nám předává svoje názory.

Pokud jste se přistihli, že vás čtení z monitoru, displeje vašeho mobilu a/nebo tabletu tolik nebaví, není se čemu divit. Čtení z těchto přístrojů prochází jinými strukturami, než když čteme text na papíru. Byť činnost nazýváme stejným názvem, hluboké čtení a čtení řízené, informační na webu, jsou odlišné – jak ve zkušenostech, které produkují, tak v kapacitách, které vytvářejí. Další a další studie potvrzují, že on-line čtení může být méně poutavé, pohlcující a méně uspokojivé.

Národní nadace pro gramotnost ve Velké Británii vydala výsledky velké studie, které se zúčastnilo přes 34 tisíc dětí (od 8 do 16 let). Studie uvádí, že 39 % dětí a dospívajících alespoň jednou denně použije elektronické zařízení pro čtení, ale pouze 28 % čte informace z papíru. U jedinců, kteří čtou elektronicky, se vyskytuje třikrát menší pravděpodobnost, že jim bude čtení příjemné, a více než třetina z nich neměla oblíbenou žádnou knihu.

Naučit se číst je individuální a těžce odpracovaná dovednost. Pro čtení používáme struktury mozku, které by se jinak vyvinuly pro jiné účely.

Abychom pochopili, proč se zajímat o to, jak lidé čtou (spíš než o to, zda vůbec čtou), je dobré vědět něco o vývoji schopnosti číst. Jak říká Maryanne Vlk, ředitelka Centra pro čtení a zkoumání jazyka při Tufts University, lidé se se schopností číst nerodí. Na rozdíl od schopnosti porozumět mluvenému jazyku a reprodukovat ho, která se za normálních okolností vyvíjí zcela podle našeho genetického „programu“, naučit se číst je individuální a těžce odpracovaná dovednost.

Pro čtení tak používáme struktury mozku, které by se jinak vyvinuly pro jiné účely a – stejně jako u každé jiné struktury – jejichž schopnosti se zlepšují s tím, jak často a jak kvalitně je používáme. Čtení, které je ryze pragmatické a účelové, tak sice zapojuje stejné struktury, ale využívá je jiným způsobem. Jiná kvalita se poté projeví i v budoucnosti.

A vlastně ani tak nejde o to, jestli čteme na mobilu nebo čtečce (protože i v takových případech můžeme zažívat výše popsané), ale jakým způsobem k textu přistupujeme, jakou náladou se obklopíme a co uděláme proto, abychom se nenechali rušit (okolím nebo třeba odkazy v textu).

Pro mě osobně je to celkem jasná zpráva: vedle odborného textu je třeba najít si čas na to, abych zpomalil a pomalu i četl. Stejně tak jako jsem to dělal dřív – procestovat vzdálené vesmíry nebo se naopak vrátit zpět do historie. Prožívat nemyslitelné, navrhovat neviděné a žít nepoznané. Nedělám to totiž jen pro sebe, ale v důsledku i pro lidi ve svém okolí.

zdroj: psychologie.cz, autor: Lukáš Šaněk

Chcete, aby vaše dítě brzo mluvilo? Zpívejte mu

Chcete, aby vaše dítě brzo mluvilo? Zpívejte mu

Uspáváte svoje dítě ukolébavkou, rytmickým pobrukováním nebo notováním jednoduché melodie? Zpíváte si při různých domácích činnostech, jako je vaření nebo žehlení? Zpíváte si se svým dítětem denně?

Charlie-Hope-1

Dítě si osvojuje řeč napodobováním. Čím častěji bude dítě dostávat vhodné zvukové podněty, tím častěji je bude napodobovat. To je důležité zvláště v období, kdy samo ještě nemluví. V této době vnímá hlavně zvukovou stránku řeči. Podle rytmu, melodie, intonace, atd. se naučí rozpoznat obsah naší promluvy, ačkoli jednotlivým výrazům nerozumí. Říkáme, že nemluvně vnímá tzv. modulační faktory řeči (sílu, výšku, melodii, barvu, tempo, atd.)

Hlas matky

Síla hlasu vyjadřuje hlasitost, jejíž škála začíná u šepotu a končí křikem. Přízvuk souvisí s mateřštinou, výška mluvené řeči závisí na sdělovaném obsahu, jak je tento obsah pro mluvčího důležitý, zda se ptáme, voláme, oznamujeme, jestli hlas během promluvy kolísá nahoru či dolů. Vzniká melodie a intonace řeči. Barva hlasu je pro každého člověka charakteristická, podle barvy hlasu poznáme, s kým mluvíme. V projevu také měníme tempo řeči.

Miminko se opakovaným poslechem naučí rozeznávat hlasy blízkých lidí. Brzy bezpečně pozná hlas matky od jiných ženských hlasů. Intenzivně vnímá rozdíly a učí se je poznávat.

V žádné jiné formě řeči než v lidském zpěvu není tak ideálně zastoupena celá škála modulačních faktorů. Už při střídání dvou tónů můžeme vytvořit různé melodie, rytmickým opakováním a tempem „písničku“ měníme (ukolébavka, pochod…). Právě zpěv písní rozvíjení řeči (kromě pohádek a říkanek) velmi dobře pomáhá, jeho význam je pro rozvoj řeči nenahraditelný.

Kulisy doby

Původ písní je v lidových slavnostech a obyčejích a stejně jako říkadla a básničky byly v minulosti jednoduché písničky a popěvky součástí každodenního života, ať na vesnici, tak ve městě. Zpívalo se při práci i pro zábavu. A jak jsme na tom se zpíváním doma dnes? Posloucháme rádio, magnetofon, televizi…na zpívání nezbývá prostor. Obklopujeme se dobrovolně kulisami hudby, často na hranici hygienických hlukových norem. V takovém prostředí je pro malé dítě velmi obtížné naučit se sluchem rozeznávat kvalitu jednotlivých zvuků.

Mnoho rodičů koupí dítěti profesionální nahrávky dětských nebo lidových písní a pak už jenom zmáčknou knoflík. Ale dítě potřebuje slyšet právě náš hlas v „akci“, náš třeba i nedokonalý zpěv. Není nutné podávat profesionální výkony. Stačí obyčejné melodické a rytmické provedení jednoduchých zpívánek a veršovánek.

Neumíte zpívat? Nevadí

V logopedické ambulanci se od rodičů často dozvídám, že dětem a s dětmi nezpívají, protože to neumí. Omyl! Každý je schopen zpívat. Dítě své rodiče bezvýhradně miluje takové, jací jsou, nehodnotí je a přijímá, co mu nabídnou. Jakýkoli pokus o zpívání je vždy lepší než nic. Lidí, co opravdu nemají hudební sluch, je velmi málo.

Více než na melodii se zaměříme na rytmus a tempo. Při klidném a rytmickém zpěvu se dítě v náručí uklidní, přestane plakat, naslouchá, často i usne.

Když nám zpívání příliš nejde, vytvoříme si vlastní rytmizace jednoduchých slov, slovních spojení či vět. Nepouštíme se do komplikovaných melodií, ale na dvou tónech (klesáme a stoupáme hlasem v rytmu) vytvoříme vlastní „písničku“. Použijeme jméno dítěte a spojíme ho s činností, kterou právě děláme, nebo pojmenováváme hračky, osoby… Např. Ká-ja ha-já u mámy, bu-de br-zy spin-kat. Kou-pá-me Aničku, my-je-me ručičku, u-my-jem i nožičku… Většinou takto rytmizujeme spontánně. Pro dítě to má obrovský význam.

A tak nemysleme na správnou intonaci, nezpívejme „slova a tóny“, ale radost, smutek, lítost, lásku… zpívejme srdcem.

Náš hlas je originál

Do repertoáru postupně zařazujeme jednoduché populární dětské říkánky a písničky, můžeme je také spojit s pohybem, tancem… Např. Paci, paci, pacičky, Šiju boty do roboty, Vařila myšička kašičku, apod. Knížky pro nejmenší nabízejí celou řadu takových písniček.

Snadno zjistíme, jestli rodiče doma dítě ke zpívání vedou a zpívají s ním. Když jsou děti v logopedické ambulanci vyzvány, aby něco zazpívaly, „loví“ v paměti. Rodiče napovídají, aby zazpívalo, co se učí ve školce, anebo něco z té prima kazety, co mají doma. Ve školce však už dítě promeškaný čas nedožene. To už má mít slušný repertoár písniček naposlouchaný, a ty snadnější tzv. v krvi. Někteří rodiče se dokonce cítí dotčeni, když je na to upozorníme. Přece se nebudou před dítětem ztrapňovat! Ale dítě potřebuje vnímat zpívání již od narození, při uspávání, chování, koupání…

Tak jako čtení pohádek a recitování říkánek je i zpívání emocionální záležitost. Pro naše dítě je podstatné, že písničku zpíváme právě my, rodiče. Citová vazba dítěte a rodiče je jedinečná, dítě vnímá, že náš zpěv jde od srdce. Že zpíváme s láskou, i když zpěv není dokonalý. Náš hlas je pro dítě originál!

zdroj: babyweb.cz

6 her pro rozvoj mozku miminka

6 her pro rozvoj mozku miminka

Děti se mají, protože si pořád hrají. Ale uvědomujeme si, že pro dítě je hra vlastně školou a prací zároveň? Dítě se za první rok svého života naučí několikanásobně více než za jakýkoli další rok ve svém životě. A na rodičích je, aby vytvořili náležité podmínky, protože už v tomto raném věku mohou ovlivnit, i když jen do jisté míry, jeho schopnosti.

Synapse, které jsou zodpovědné za předávání informací a vzruchů v mozku, jsou dnes považované za jakousi „mozkovou jednotku“. Vznikají stimulací podněty z okolí, takže čím více podnětů přijímáme, tím více synapsí vyrábíme. Dětský mozek se motivuje velmi snadno a na nás je, abychom ho všemožně podporovali.

Výzkumy, které se zabývaly vlivem her a pohybu na intelektuální rozvoj miminek, ukázaly, že k přirozenému vývoji rozumových funkcí je nutný pohyb a bez her se obvykle správě nevyvíjí motorická a časová koordinace. Pohyb podporuje nejen tělesný rozvoj, ale všechny klíčové oblasti mozku. Kromě toho se při hře motorické i smyslové prožitky přenášejí přímo do center slasti.

U dětí se nejdříve rozvíjí část zodpovědná za smysly a pohyb, přičemž pohybová část je součástí procesu výuky. Proto bychom měli dětem dávat co nejvíce příležitostí ke hrám a aktivní zábavě. Jestliže si uděláme čas a budeme je vést ke hře, podpoříme u nich rozvoj intelektu a tím snad i vyšší IQ.

Přinášíme pár her, které můžete provádět i s nejmenšími dětmi. Ty jsou často přirozeným repertoárem rodičovských kratochvílí s miminky, aniž bychom si uvědomovali, co znamenají pro budoucí vývoj našeho potomka.

Houpejte miminko

Když chováme miminko, instinktivně ho houpeme a kolébáme. Tento konejšivý pohyb spolu s našimi doteky miminko uklidňuje, ale také podporuje rozvoj mozku, zvláště jeho vizuální schopnosti a smyslové vnímání.

Koulej se děťátko, kutálej

První pohyby dětí jsou bezděčné a koulení z bříška na zádíčka je prvním pohybem celého těla. Motivujte ho k dalším výkonům třeba tak, že mu podržíte nad hlavou hračku, a když ji zaregistruje, pomalu ji posunujte na jednu stranu, aby ji sledovalo očima, hlavou i celým tělem.

Bubliny

Vezměte bublifuk a foukejte nádherné velké bubliny nad hlavou kojence. Když už je dost starý, povzbuzujte ho, aby je nejen sledoval očima, ale také po nich chňapal ručičkou. Tato hra podporuje vizuální schopnosti a koordinaci oka a ruky.

Paci, paci, pacičky

Říkanky jako Paci, paci mají úspěch u mnoha generací dětí, konkrétně tato říkanka patří k nejstarším rytmickým říkankám. Jsou úžasné v tom, že umožňují sociální interakci, napodobování, doteky, rytmické dovednosti a navíc je další šancí pro dítě, aby slyšelo váš hlas.

Ta voda je zábavná!

Když už dítě zvládne sedět samo, můžete zkusit vodní hrátky. Položte na zem igelit nebo vinylový ubrus a svého kojence na něj pohodlně posaďte. Postavte před něho nerozbitnou misku s teplou vodou a povzbuzujte ho, aby na vás stříkal vodu z misky. Tato hra výborně procvičuje koordinaci oko-ruka a trénuje pohyb horní části trupu.

Jdi svou cestou

Dítě si při svých prvních krůčcích rádo vypomáhá nábytkem či ochotnými osobami, které má kolem sebe. Ve chvíli, kdy zvládne bezpečný pohyb po dvou samo, nechte ho něco nosit nebo tlačit. Určitě bude nadšené možností pomoci, navíc tak rozvíjí pohybové schopnosti a pomáhá mu to chápat příčinu a to, co následuje.

Zdroj: babyweb.cz

Snoezelen – kouzelné místo

Snoezelen – kouzelné místo


Co se Vám vybaví, když uslyšíte „snoezelen“? Krásná voňavá multisenzorická místnost plná světýlek nebo spíše pohoda, klid a nové zážitky?
Kdo již snoezelen zažil, odpoví asi, že obojí … Snoezelen programy jsou plné objevování a poskytují neobvyklé smyslové podněty. Vytváří atmosféru pro relaxaci, ale i stimulaci a zlepšení vnímání.
V současné době se s multismyslovými místnostmi můžete setkat stále častěji. Nejsou již jen doménou speciálních škol a domovů pro osoby s postižením. Najdete je i v rodinných centrech, kde slouží mj. pro podporu vztahu rodičů s dětmi.
„Nedělej to! .. Přestaň! .. Polož to, ať to nerozbiješ! .. Nevrť se! .. Sedni se! .. Trošku se uklidni! ..“ Jak často toto slyší naše děti? Jak často jsme to slýchali my jako děti? Tak teď si představte, že jste na místě, kde je vše dovoleno. Nic není špatně. Můžete si říct, jak co chcete. Není to senzační? Úleva pro každého rodiče i děti. Najednou ustává napětí, vše se samo zklidňuje, lidé se usmívají, oči září… Chvilku si to zažít a oddechnut si od běžných starostí. Chvilka stačí. Naše smysly pracují a stačí jim opravdu jen několik málo minut, abychom se do takového příjemného stavu dostali. A právě zde je ten výchozí a nebytně nutný základní bod pro další práci na sebepoznáváni, na zlepšení vztahů, komunikace… Jen rozum vždy nestačí. Nechme více vnímat naše smysly … senses … prostě senzační :).
Dagmar Mega
lektorka snoezelen a terapeutka

http://snoezelen.sk/cz/sensa-akademie/

Máme doma „dys“ dítě!

Máme doma „dys“ dítě!

Každý rodič si přeje mít normální zdravé dítě. Ale co když se přece jen objeví nějaká malinká odchylka, která dítěti i jeho rodičům lehce zkomplikuje život?

Jedním z největších rodičovských strašáků je, že jejich dítě budou trápit nemoci nebo poruchy. Nemusí se jednat o nic „velkého“, a přesto to pak může znamenat poněkud složitější život pro celou rodinu. To platí i v případě tzv. specifických poruch učení a chování, kterým se jinak říká „dys“ poruchy nebo se o nich mluví také jako o lehkých mozkových dysfunkcích a velmi zhruba řečeno znamenají větší či menší odchylky od průměrného, běžného mentálního vývoje předpokládaného u dětí stejného věku. Ale přestože to zní takřka šíleně, všechno se dá zvládnout. A tohle navíc docela dobře. Zvlášť, když si o „dys“ poruchách něco načtete a o přesném postupu zvládání dítěte s takovou poruchou se poradíte s odborníky z řad lékařů, pedagogů a psychologů.

Něco je jinak!
„Specifické poruchy učení a chování, jak se odborně nazývají obecně, jsou do značné míry záležitostí dědičnosti. Chodí ke mně děti, jejichž rodiče měli problémy podobného charakteru. Jedná se v každém případě o lehké mozkové dysfunkce, problematiku v tzv. bilaterální spolupráci hemisfér, o jejich preference a způsob zpracování jednotlivých informací do mozku přicházejících, které dys dítě zpracovává jiným způsobem či pomaleji nebo snad vůbec instrukci nedekóduje,“ vysvětluje speciální pedagožka a psycholožka Mgr. Ivana Vlková  a ještě pokračuje: „K těmto poruchám dochází též kolem porodu, má na ně vliv i zdánlivě neškodná novorozenecká žloutenka, vysoké horečky v raném stadiu života… V pozdějším věku hraje roli i podnětnost prostředí nebo emoční labilita jednice, ale každý má určitě tyto projevy odlišné, je tzv. originál v projevu své dysfunkce.“

Nenápadné náznaky
Pokud by vás zajímalo, kolik lidí obecně těmito poruchami trpí, jsou k dispozici dva odlišné údaje. „Zatímco teoretické materiály mluví o 4 % populace, učitelé i odborná veřejnost se na základě své praxe přiklání k 20 % populace. V každém případě lze první náznaky odhalit už u pediatra či neurologa, dokáže to fyzioterapeut, logoped, protože vnějšími projevy bývají odchylky v řeči, motorice, biorytmech,“ konstatuje speciální psycholožka s tím, že i vy jako máma můžete zachytit řadu signálů. Pokud máte doma věčně nespokojené, ukňourané dítě, které nejí, nespí, nehne se od mámy, reaguje neadekvátně situaci, u ničeho nevydrží, raději se svěřte s obavami lékaři. Děti s dys poruchami také nerady malují, nejde jim to, nerady manipulují drobnými mozaikami, nebaví je pexeso, puzzle. Stačí se tedy dívat.

Předškolní dys příprava
Když už si jste jistá, že doma máte dys dítě, je to sice záležitost, která vás zarmoutí, ale dá se s tím docela dobře žít. A vaše dítě může chodit i do běžné školky či školy. Zvlášť když se oprostíte od zbytečných požadavků na to, aby vaše dítě už před školou četlo, psalo, počítalo.
„V předškolním věku je nejdůležitější všem dětem nabízet vhodné podněty v oblasti motoriky a smyslového vnímání. Prolézačky, kolo, plavání, lyže, navlékání korálků, manipulace s drobnými předměty, cvičení pro zrakové, sluchové a prostorové vnímání, jako je úkol najít obrázek, rozlišit barvy, tvary, určit stranovou rozdílnost, vnímat sebe sama v prostoru pravolevě či horizontálně a vertikálně, chápat termíny před za, velký a malý, široký a úzký… To vše jsou opravdu zásadní podněty pro předškolní věk a úkolem rodiče dys dítěte bude tedy nastimulovat smysluplně dítko motoricky a tzv. percepčně, ne ho učit přímo trivio, tedy číst, psát, počítat,“ doporučuje Mgr. Ivana Vlková.

Speciální škola?
Už před zápisem do školy se samozřejmě zajímejte o vhodné školy. Nemusí být přímo nějak speciální, ale jak říká speciální pedagožka, měla byste se zajímat o ty, v nichž se vyučuje v menším kolektivu nebo kde vám nabídnou asistenta do třídy. Zajímejte se o to, jak škola tuto problematik vnímá, jaký přístup k tomu mají učitelé a do jaké míry budou přistupovat k dítěti individuálně. Nechtějte ho izolovat, ani pro něj nehledejte školu na druhém konci světa, kde by byl bez kamarádů, mimo známé prostředí, ale její výběr nepodceňujte.

Do konce života…
To, jak se svou dys poruchou dítě popere, v každém případě nejvíce ovlivníte vy jako rodiče. Tím, kolik péče mu budete věnovat, jak mu všechno vysvětlíte, jak velkou trpělivostí se obrníte. Vyléčit dítě nemůžete, ale při velkém nasazení z něj můžete mít i přes jeho dys poruchu klidně vysokoškoláka. „I já osobně znám rodiny, které pečlivě roky cvičily percepční cvičení a dítě je třeba na gymnáziu nebo studuje na VŠ, ale znám i rodiny, kde dítě s kvalitní rozumovou výbavou navštěvuje jen dvouletý učební obor, protože se mu nikdo nevěnoval. Přitom každý se s tím může naučit kvalitně fungovat, i když ho to bude ovlivňovat po celý život a v dospělosti ho mohou provázet potíže zase jiného charakteru. Bude se zřejmě prát s neschopností se prosadit či častou fluktuací zaměstnání, neschopností si zorganizovat dny, plánovat, efektivně hospodařit, roztržitostí a podobně. Ale opravdu je důležité zdůraznit, že pokud bude dítě motivované, podporované a budete s ním mít trpělivost při důležitém cvičení, bude žít docela normálně!“ uzavírá speciální psycholožka a psycholožka Mgr. Ivana Vlková.

Co jednotlivé „dys“ poruchy obnáší?
Dyslexie – Porucha osvojování čtenářských dovedností (je nejčastější, nejnápadněji ovlivňuje školní úspěšnost, nejvíc ovlivňuje učení, neboť nejsme-li schopni si informace přečíst, zpracovat, zapamatovat, potřebujeme pomoc zvenčí) Jedinec s dyslexií se zaměstnává technikou čtení za vynaložení nadměrného úsilí, tudíž mu uniká obsah čteného a není schopen si jej následně vybavit. Pro mnohé maminky to znamená tzv. školu vedle školy, protože ve snaze svému dítěti pomoci předčítají nahlas probranou látku či povinnou četbu.
Dysgrafie – Porucha osvojování psaní, postihuje grafickou stránku písemného projevu, čitelnost, úpravu.
Dysortografie – Porucha osvojování pravopisu, je postiženo osvojování a aplikace gramatických pravidel.
Dyskalkulie – Porucha osvojování matematických dovedností, projevuje se výraznými obtížemi v chápání číselných pojmů.
Dyspraxie – Porucha, která postihuje osvojování, plánování a provádění volních pohybů
Mnohdy se objeví v kombinaci několika dys současně, ovlivňují se navzájem a zasahují zásadně do procesu učení.

zdroj: primazena.cz/

Rozvíjej se, miláčku aneb čím nejvíc prospějete svým dětem

Rozvíjej se, miláčku aneb čím nejvíc prospějete svým dětem

Neexistuje snad rodič, který by nechtěl pro své dítě udělat to nejlepší. A to se týká i toho, jak ho rozvíjet, aby se mu v životě dařilo co nejlépe. Jak svým ratolestem nejvíc pomůžete a kdy s tím začít? Vyplatí se na nic nečekat!

Při narození váží mozek miminka asi 300 gramů, ve dvou letech už je to asi 1200 g. Do šesti let pak proběhne 90 procent kritického vývoje mozku. Rodiče, kteří zastávají názor, že děti si mají především volně hrát a na učení bude času dost později, jsou vedle. Dobré gymnázium ani vyhlášená univerzita nezajistí pozdější vysoký životní standard tak, jako správné rozvíjení dětí už v předškolním věku.

„Největší nebezpečí je v pasivitě. Osobní zkušenosti a zážitky totiž ovlivňují nejen vývoj dítěte, ale doslova formují a budují jeho mozek,“ říkají odborníci z České asociace pro aktivní rozvoj dětí (Capard). Mozek podle nich potřebuje ke správné funkci nejen energii a kyslík, ale také stimulaci. Právě díky správnému rozvíjení se neurony významně propojují a mozek je aktivní a schopný učit se celý život.

Kdy tedy s rozvojem dětského potenciálu začít? Využijte období nazývaná okna příležitostí (windows of opportunities). Během nich se synapse tvoří nejsnáze a nejrychleji, děti absorbují nové zážitky a dovednosti bez učení, což už se nikdy později nestane. Tato období přitom trvají pro jednotlivé schopnosti a dovednosti jen do šesti let, přičemž úplně nejvíc se dítě rozvíjí okolo tří let věku. Neznamená to, že starší děti už by se nijak nemohly rozvíjet, ale je to pro ně mnohem těžší.

A jak děti nejlépe rozvíjet?

Motorika

Nejlépe uděláte, když miminku nebudete v motorickém vývoji nijak pomáhat. Nebudete ho předčasně posazovat nebo vodit za ruce. Raději počkejte, až si samo sedne a samo začne chodit, i když to bude trvat o něco déle.

„Do jednoho roku doporučuji také posilování posturálního svalstva, tedy hlubokého svalstva trupu. Je možné cvičit Bobathovu metodu, která používá například velký balon či válec,“ říká speciální pedagožka Ivana Vlková. Dětem prospějete (a také je tím zabavíte), když jim postavíte opičí dráhu nebo si s nimi budete kutálet a házet míčem. „Kutálení s míčem má do budoucna pozitivní vliv na čtení,“ dodává zajímavost Vlková.

Emoční a sociální rozvoj

Nejlepší období pro rozvoj je do dvou let a začíná už narozením. Nepodceňujte proto už první kontakt matky s dítětem. A později se nebojte chodit už na cvičení miminek a batolat, kde se dítě potká i s jinými dětmi. Jakmile to bude možné, dejte také prostor babičkám a dědečkům nebo i tetám, které projeví zájem o hlídání. Dítě si snáz zvykne na „cizí“ lidi a nebude se bát.

Zrak

I vidění je potřeba vhodně rozvíjet a dávat už malým kojencům dostatek podnětů. „Nejde jen o pár zavěšených medvídků nad postýlkou, lepší je věšet všechno možné na kolíčky, takže můžete věci měnit, nebo třeba vyměnit mantinel okolo postýlky za barevné leporelo,“ radí Ivana Vlková, jedna ze zakladatelek Capardu.

U starších dětí pak můžete rozvíjet schopnost napodobovat – vyskládejte třeba do krabičky od vajíček různě barevné míčky a chtějte po dítěti, aby stejně srovnalo míčky do druhé krabičky. Ve výsledku mu tím pomůžete třeba i pro budoucí učení – bude díky tomu umět třeba opisovat z tabule.

Slovní zásoba

Okno příležitostí se otevírá od dvou do šesti let. Od narození se rozvíjí pasivní slovní zásoba, takže i když vám dítě neodpovídá a nijak nereaguje, mluvte na něj. Mluvte, mluvte, mluvte. Říkejte, co děláte, ukazujte si na obrázcích, čtěte si společně knížky.

Naučit se mluvit je to vůbec nejtěžší, co musí lidský mozek zvládnout. Průměrně dítě začíná komunikovat ve třech letech, do té doby je tedy učení se řeči nejjednodušší. Dítě jazyk doslova nasává jako houba, i proto umí děti z bilingvních rodin komunikovat ve více jazycích. Kdykoliv později už se musí cizí jazyk učit, memorovat si slovíčka, osvojovat si jazykové zákonitosti. Pokud tedy chcete, aby váš syn nebo dcera uměli skvěle nejen česky, ale i nějaký cizí jazyk, dejte je do cizojazyčné mateřské školky. Pokud tam češtinu vůbec neuslyší a bude se na ně mluvit například pouze anglicky, nebudou mít problém se tento jazyk naučit.

Matematika a logika

Už před nástupem do školy by mělo mít dítě základní povědomí o matematických věcech, jako je pořadí nebo ukotvení v prostoru (co je vpředu, nad, pod, první, poslední). To nejjednodušší, co můžete udělat, je tedy seřadit plyšáky vašeho dítěte do řady a povídat si o tom, který je první a se kterým si budete hrát jako s posledním.

Hudba

Okno příležitosti se otevírá okolo druhého roku. Už i pro takhle malé děti existují taneční kroužky nebo zpívání. „Pro starší je pak skvělá flétna. Nejenže rozvíjí hudební cítění, ale také přispívá ke správnému dýchání, rozvíjí koordinaci pohybů, senzomotorické schopnosti i správný postoj a sed,“ popisuje pedagožka Vlková.

Určitě vás napadne přehršel možností, jak rozvíjet více oblastí najednou. V podstatě každá aktivita, kterou s dětmi děláte, je taková. Už pro miminka odbornice velmi doporučuje dnes tolik oblíbené plavání. Nejmenší děti při něm nejen získají lásku k vodě a k pohybu, ale také posílí ty správné svaly, zvyknou si na nové prostředí a cizí lidi, díky básničkám a písničkám, které se při plavání opakují, si osvojí rytmiku a procvičí paměť…

A rada Ivany Vlkové na závěr? „Nenechte se odradit tím, že vám ostatní říkají, že to přeháníte a že máte raději nechat děti volně si hrát a věci plynout. Svou pozorností, všímavostí a aktivitou svým ratolestem prospějete mnohem víc.“

math2

zdroj: http://zeny.iprima.cz/, autor: Anna Dvořáková, Ivana Vlková

Vědci vysvětlují: Proč je spaní u televize tak škodlivé?

Vědci vysvětlují: Proč je spaní u televize tak škodlivé?

Jste jedním z těch, pro které je spaní u televize běžná věc? Dnes se podíváme na to, proč to není dobrý nápad a jak to ovlivňuje vaše zdraví.

Jste jedním či jednou z těch, kteří potřebují před spaním sledovat televizi a často usínají, aniž by ji vypnuli?

Klidné usínání je důležitou součástí vašeho života a nezbytnou součástí relaxace. Často však chodíme spát přepracovaní, vystresovaní a televize nás uklidňuje. Odpočineme si u ní, ale pak bychom ji měli nekompromisně vypnout.

Ospalost a deprese?

Doktoři se shodují na tom, že zapnutá televize během spaní může vést k depresi, jelikož světlo televizoru není vůbec zdravé. Lidské tělo potřebuje spát v naprosté tmě a to je mu i nejvíce příjemné. Když vychází slunce a světlo osvítí náš obličej, víme, že je čas se probudit a tělo brání uvolnění melatoninu, hormonu, po kterém se cítíme ospalí.
Proto, když máme zapnutou televizi, naše tělo nedosahuje hlubokého spánku, protože světlo z obrazovky narušuje přirozený průběh tělesných funkcí. To má za následek ospalost, špatnou náladu a úzkost během následujícího dne.

Nespěte s rozsvíceným světlem

Neurologické výzkumy ukázaly, že spaní za světla, ať z televize či lampy, je ve srovnání se spaním v naprosté tmě dlouhodobě nezdravé. Přicházíte o dobrou náladu a zvyšuje se šance, že budete trpět depresí.

Pokud jste si již na sledování televize před spaním zvykly a nemůžete se zlozvyku zbavit, zvolte alespoň kompromis. Nastavte na svém televizoru nebo notebooku program, který vypne nebo se alespoň zhasne monitor, abyste mohli spát klidně celou noc. Stačí si stáhnout program, kde nastavíte, po jaké době se má váš notebook vypnout či změnit čas ztlumení monitoru.

Dopřejte si klidný spánek bez televize a třeba se zlepší i vaše nálada.

zdroj: http://farmazdravi.cz/

Naše děti ztrácejí slovní fantazii

Naše děti ztrácejí slovní fantazii

Takto zněl jeden ze závěrů letošní květnové konference CAPARD (České asociace pro aktivní rozvoj dětí). To mě zaujalo. Na to, co je to slovní fantazie, proč my ji máme a naše děti ne, i jak to napravit, jsem se ptala jedné ze zakládajících členek CAPARDu, Ivany Vlkové.

MY89: Co to tedy je, slovní fantazie a na co ji děti budou v životě potřebovat?

Vlková: Jedním slovem obrazotvornost. Jde o schopnost květnatě vyjádřit své myšlenky a pocity. Schopnost popsat určité skutečnosti a věci. Hovořit o obsahu příběhu, jako jsou třeba pohádky – fabulovat.

MY89: My jsme ji měli a naše děti ji ztrácejí? Proč?

Vlková: My jsme vyrůstali v prostředí kontaktní komunikace, v řízeném rozhovoru již od útlého dětství. Naši rodiče a prarodiče nám totiž věnovali svoji pozornost a přítomnost, což je strašně potřebné pro rozvoj emoční inteligence a řeči. Abychom byli přirozeně empatičtí, emočně sdílní, abychom komunikovali očním kontaktem a naše vyjadřovací schopnosti se tím pádem neomezovaly na holé věty a zkratkovitá sdělení, musíme dostat možnost rozvíjet sluchové vjemy a cvičit si sluchové vnímání a hlavně sluchovou paměť. To všechno se podílí i na rozvoji řeči a tím i slovní fantazie.

MY89: Takže děti vyrůstající s neomezeným světem informací, imaginace a obrazů na dosah ruky jsou na tom hůř? Jak to?

Vlková: Vinou moderních technologií se vzdalují přirozené péči živé osoby, která cítí a pohladí. Obrazovky mobilů, tabletů a počítačů zdaleka tolik nepodporují rozvoj bohaté obrazotvornosti a schopnosti se květnatě vyjádřit v řízeném hovoru plném napětí, fantazie, slovních hříček. Naopak nás tzv. odsocializovávají.

MY89: Strašné slovo, prosím vysvětlení

Vlková: Děti přijímají už zpracované, hotové informace, které nejsou propojené s rozvojem hmatu a motoriky, nejsou podněcovány k myšlení, k rozhovoru. Nerozvíjejí si tak slovní fantazii, a proto se slovník dnešních dětí (i v logopedických poradnách) omezí na nezbytné výrazy, které si zapamatují jen pro jejich časté opakování. Dětem se mnohem méně čte než dříve, a proto je pro ně těžké udržet pozornost při čtení pohádky bez obrazového doprovodu, prostě si odbíhají nezaujati příběhem, který si nedokáží ve své fantazii představovat.

MY89: Co můžu v životě svých dětí změnit (a v jakém věku), abych tuhle situaci napravila?

Vlková: Musíte věnovat dítěti čas a plnou pozornost, hlavně v období rozvoje řeči – ukazovat, mluvit, mluvit, mluvit a klást otázky. Tím přetvoříte pasivní slovní zásobu v aktivní. Devadesát procent kritického vývoje se odehrává ve věku do šesti let, tedy v předškolním věku. Je na nás, rodičích, jakou bytost z něho vychováme, jaké podněty nabídneme – tady instituce jako školka a škola zachrání minimum.

MY89: Když se to nebude řešit, jaká generace vyroste z dětí bez slovní fantazie?

Vlková: Méně komunikativní, méně sdílející, odpovídající krátce, věcně, bez chuti vést dlouhé rozhovory plné poutavého vyprávění se zapojením fantazie a obrazotvornosti. Žijící více ve svém vlastním světě, nevyhledávající přátele, trávící více času o samotě se sociálními sítěmi než v kolektivu vrstevníků, komunitách a společenských prostorách.

rejse-med-børn

Kdo je Ivana Vlková:

Speciální pedagožka (logopedka, etopedka), má soukromou speciálně pedagogickou praxi zaměřenou na specifické poruchy učení u dětí mladšího školního věku a jejich prevenci v předškolním věku, na stimulaci percepčně motorických funkcí u předškolních dětí.

Ivana Vlková

Autorka stimulačního programu Předškolní přípravka www.predskolnipripravka.cz

Spoluzakladatelka České asociace pro aktivní rozvoj dětí – CAPARD.

Matka dvou dcer, gymnazistek.

 

 

zdroj: http://my89.cz/ autori: Lenka Tréglová, Ivana Vlková