Jak připravit dítě (i sebe) na školku

Jak připravit dítě (i sebe) na školku

Všechno je jednou poprvé. I první “osamostatňování se” naší ratolesti. Jak mu ulehčit jeho první krůčky do mateřské školy?

Pamatuji si to jako dnes. Můj syn začal chodit na tři dopoledne týdně do školky ve svých dvou letech a jednom měsíci. Původně jsem doufala, že spolu budeme doma tři roky, ale člověk míní a život mění. A musím přiznat, že to nebylo jednoduché ani pro jednoho z nás. Ačkoliv měl skvělou školku s velmi individuálním přístupem, začátky se neobešly bez slz a dokonce i zvracení.

Snažila jsem se být navenek důsledná a zároveň jednoznačná, ale když jsem ho do školky umístila, první týden jsem brečela taky. Dnes i tehdy jsem věděla, že jsme ani jeden ještě nebyli připraveni na čtyřhodinová odloučení třikrát týdně. Kromě sta pus, které jsem synovi vždycky před odchodem dala, plyšového králíka, aby ho ochránil a pomazlil, jsem ho naučila význam jedné věty, která nás už asi bude provázet celým naším životem: „I když s tebou nejsem pořád, jsem pořád schovaná ve tvém srdíčku a ty zase v mém.“

Jak pracovat se separací dítěte od rodiče?

Dítě ve třech letech (kdy v České republice obvykle chodí do školky) by už mělo být zvyklé na to, že jej občas pohlídá babička, teta nebo matčina kamarádka. Je dobré využít i „dětských koutků“ v obchodních centrech jako pozvolný nácvik separace. „Jsou děti, kterým to jde lehce (obě mé dcery), jiným to nejde vůbec (v dětství já). Chce to klid a trpělivost. Nakonec si do předškolního roku každé dítě na kolektiv zvykne.

Nejdůležitější je dát všemu čas. Nenutit dítě ke skotačení s kamarády ve školce, když si raději v koutku samo hraje. Je velká pravděpodobnost, že si časem najde kamaráda, který mu s včleněním do kolektivu pomůže. Čerpám z vlastních vzpomínek. Babička, které mne vychovávala, mi celé dětství říkala, že nemám být takový „bubák“ a víc si s dětmi hrát a povídat. Já si raději dělala své. Zlomilo se to až v pubertě,“ říká pediatrička Marta Šimůnková.

Jak dítě zvykat na školku?

Dobré je postupné zvykání na školku, nejdříve se seznámit s prostředím, potom dítě vyzvednout po obědě. A podle toho, jak dítě školku přijme, nechat odchod domů až po odpoledním spánku. Některé děti už po obědě nespí, pak je dobré vysvětlit, že stačí, když budou ležet a odpočívat.

„Má starší dcera, když jsem byla na rizikovém těhotenství doma a chtěla jsem ji vyzvedávat po obědě, to rezolutně odmítala. Říkala, že ve školce spát, protože s mámou je nuda. Pokud děti pláčou, nechtějí pustit rodiče, aby odešli, nesmí se rozloučení protahovat, nepostávat za plotem u dveří. Rozloučit se, dát pusu a slib, že odpoledne přijdu. Mnohé děti (a to vídám často) při rozloučení dělají srdcervoucí scény. Jakmile rodič zmizí z dohledu, slzy zmizí, na tváři se objeví potutelný úsměv a děti se vydají páchat rošťárny,“ vypráví Marta Šimůnková.

Novorozený sourozenec a nástup do školky

Co ale dělat, když máme doma novorozeného sourozence a je zrovna čas nástupu do školky toho staršího? „Nástup do školky by se měl v takovém případě o pár týdnů odložit. Dítě by si mělo být jisté i po příchodu sourozence svým postavením v rodině a láskou svých blízkých.

Mnohé děti vnímají bráchu či ségru jako soupeře. „Odložení“ do školky mohou pak vnímat jako projev toho, že se mu rodiče nechtějí věnovat, že mají malého sourozence radši. Po nástupu do školky je pak nutné dítě motivovat pozitivně. Miminko je ještě malé, lepší bude, když si půjdeš hrát s kamarády ve školce. Odpoledne pro tebe přijdu a budeme si hrát, číst, zpívat… A dodržet to!“ Vysvětluje Marta Šimůnková.

Co by mělo dítě zvládnout, aby mohlo nastoupit do školky, podle pediatričky Marty Šimůnkové:

Tuto otázku řeší všechny weby mateřských škol. Dítě by mělo být schopno sebeobsluhy:
Obout se a zout (tkaničky ještě nemusí umět zavázat, botky zaváže paní učitelka, výhodou jsou boty na sucháče)
Poznat své oblečení
Obléknout a svléknout si tričko, kalhoty, ponožky (paní učitelka pomůže, cení se snaha)
Sedět při jídle u stolu
Pít ze skleničky
Umýt si ruce mýdlem a utřít do ručníku
Umět používat záchod a včas si říci, pleny nejsou přípustné
Zvládat chůzi po schodech

O čem „předpisy“ do školky většinou nic neříkají je schopnost dorozumění. Pro dítě je zásadní, aby se mohlo s paní učitelkou a kamarády domluvit. Ve třech letech není ještě mluva (zejména u pánů kluků) perfektní, ale okolí by mělo dítěti v základu porozumět.

Převzato z: zena.cz, autor: Nina Vránová